....................... na Blog.cz

Tak konečně jsem byla v národnim divadle =D už můžu říct, že jsem čech, i když pravda..nebyla to zrovna nic od Dmetany nebo Dvořáka jak by si náš prof. přál. Byla jsme na labutim jezeře. Chtěla jsem na něj už dlouho i když do státní opery, ale co se dá dělat, naši mi sehnali lístky do národního, tak jsme s kámoškou vyrazili. Důvod proč jsem chtělana labutí jezero je naprosto jednoduchej pokud jste viděli černou labut (black swan) asi pochopíte. Ten film byl nádhernej, ikdyž jak jsem později zjistila líbil se mi ten film aasi více než ten balet tam ale nevadí. Nicméně celá natěšená jsem vyrazila na labutí jezero

Bylo to poprvé v životě co jsem bla v národnim a hl. co jsem byla na baletu. Ze začátku jsem měla docela stresy, že představení nepohcopim, panebože, vždyt za celou dobu nepromluvěj ani slovo. Takže mi kamarádka vnutila program a všechno jsem si přečetla...uff...problém vyřešen. Když se začalo, bylo to zvláštní....na jednu stranu se mi to líbilo, ale na druhou....to bylo možná až zdlouhavé a nudné.....líbili se mi hlavně ty pasaáže, kde tančila hlavní labut a vlastně i ty s ostatníma labutěma, ale .....jiné....mě moc nezajímali. Nicméně..musí se nechat, že to byla nádhera. Při pohledu na baletky mi probíhali hlavou myšlenky, jak jsou krásné, a krásně hubené .Ztělesnují ideální představu dívky. Drobná, křehká, krásná, citlivá...... taková jsem vždycky chtěla být....(a nikdy nebudu =D) Některé však byly možná až extrémně vyhublé a drobné a měli jak je u baletu zvykem, jinak zformované tělo, hl, nohy, nebo se mi to jen zdálo?

Další věc, ze které jsem byla ohromena bylo národní divadlo. Stará scéna je nádherná :) Nechápu, jak to dříve mohli lidé postavit. je to opravdu nádherný a jen doufám, že díky našemu státu a vládě, která se o kulturu tolik nezajímá nám národní divadlo zachvilku nespadne na halvu. Už se těšim až zase vyrazim :)

světadíly lásky - Anja Snellmanová

báječná,humorná knížka pro ty,kterým nedlá problémy mluvit o nesmyslech =D.knížka je plná různých blbin,ale i humorných piřrovnání,nad kterými když se zamyslíte,zjistíte, že jsou vlastně pravdivá....knížka je myšlená jako humorná,mě připadal chvílema smutná (možná to bude tím že jsme se srovnávala spíše s těmi špatnostmi) rozhodně doporučuju přečíst:)

Pro někoho je to možná znaení toho, že daný člověk nemá dostatek přátel, aby na výstavu či nějakou akci šel s někým, ale určitě jste taky zažili, že najednou na nikoho nemáte náladu, chcete si dát sluchátka do uší a bejt sám. Takže co myslíte...jjste pro nebo proti chodit na výstavy sám? KDyž nic jiného mužete si sami prohlížet v klidu obrazy, mužete se kdykoli u čehokoli pozastavit, k něčemu se vrátit a hloubat ve svých myšlenkách...to je jasná výhoda, ale zase.....ve dvou ůžete o výstavě diskutovat, sdělovat si dojmy, hodnotit různé umění apod to je zase pro chození na výstavy s někým. \Tak že je to 1:1. No jo...asi zase skončím u svého oblíbeného jak kdy =D ono totiž....naposled jsem byla na konci avantgardy.sama...a abylo to zvláštní....výstava měla takovou náladu, že jste ani s nikým mluvit nechtěli a já pak šla sama dou pěšky a o všem tak nějak přemýšlela a vlastně jsem byla ráda, že s nikym nemusím mluvit, znáte to, s kámoškou se rychle zakecáte o jinym té atu začnete se smát a náladA je fuč....takhle jsem si to patřičně užila...i když....zase...když najdete člověka, se kterým dokážete mlčet nemuselo by to být špatné co myslíte??

Ti co čtou moje články vědí, jak jsem se ke starbucksu dostala,ale to je jinej příběh takže ted k tématu.

Když jsem popvé byla ve starbucksu, kafe mě nějak neoslovilo, a tak jsem si dál chodila do svojí costičky a vychutnávala si luxusní kafčo. No jo, jenže...kamkoli se podíváte tam je starbucks.Celebrity, seriály, reklamy atd atd...a mě pořád vrtalo hlavou co na tom celej svět vidí, vždyt to kafe zas tak dobrý neni. A jak mi to tak vrtalo jednou jsem se sebrala a vyrazila do starbucksu. Dala jsem si neochucené malé latté ptž to si taky nejčastěji dávám v costě a jala se posuzovat rozdíli. Asi jsme musela vypdat vážně důležitě , když jsme to ochutnávala, ale já byla prostě rozhodnutá přijít té záhadě, proč celej svět miluje starbucks a já ne na kloub.\Stačilo pár loku a já na to přišla. Kafčo ze starbucksu je.....mnohem víc hořké....možná je to známka kvality, či síly, nejsem expert na kafe(to po kurzu teprve budu :D),ale tady máte názor laika....pro mě proto zustáva číslo 1 Costa coffee a nevadí mi, že jdu jiným směrem než celý svět. Zajímalo by mě, kolik starbucks fandů to kafe piju ptž mu chutná a kolik z nich ptž je to styl. Nic proti starbucksu, až budu chtít silné a hořké kafe(ptž oni ho maj sice hořké ale tak...dobře hořké) zajdu si tam ale jinak...jak říkám..u mě vyhrála costička :)

co třeba tenhle obraz nahore? Je to umění, nebo to není umění? Je autor umělec, nebo obyčejnej patlal???

Pokud sledujete častěji můj blog, asi jste si všimli, že v poslední době začínám chodit na výstavy apodobně. Na té poslední, o které si mužete přečíst v článku - konec avantgardy - mě napadla myšlenka, co lze považovat za umění. Víte, bylo tam spoustu do detailu vykreslenejch obrazů , ale zaroven tam bylo vystavených několik děl, které..byly s prominutím patlanice, nebo jen několik černých čar na bílém papíře, které by namalovali i děti. Dobře, dalo by se cháapat, že to bylo k danému tématu a umění dané doby ale i v dnešní době, když se podíváte na obrazy, můžete vidět něco takového jako obrázek nahoře...a pak si položme otázku, zdali je to umění? zdali obyčejná až kýčovitá židle je nový design apod. Jde tady o to kdo co umí nebo o to, kdo přijde s něčím originálním a umí to prodat..hm???

Dnešní doba je uspěchá a to beze sporu. Spousta lidí má práce či školy ne-li obojího nad hlavu, do toho se snažíme sporotvat apodobně ,ale....kde vzít čas na své blízké a hlavně na svojí lásku??? S tím, koho milujeme bychom nejradši byli každou chvíli, ale...co když nám to kazí nabitej rozvrh ve škole, tréninky, jazykové kurzy, rodinné povinnosti, práce či cokoli jiného? dá se udržet vztah, když se vídáte třeba jen dvakrát týdně? co když to jednoho nebo druhého přestane časem bavit :( jak dlouho se dá tohle vydržet???

přesně tuhle otázku ted řeším s přítelem. Když byly prázdniny, chodila jsem do práce a byla dost nemocná,ale stejně...trávili jsme spolu celé dny a všechno bylo v pořádku, ale ..začala škola a přesně tak jak jsme čekali vůbec se nevídáme...je to k nevydržení. Jednou týdně mě doprovází do školy což je alespon půlhodina s ním, ale to je taky jen otázka času, kdy ho to přestane bavit a odpoledne? on chodí pro sestru já mam dvakrát týdně jazyk. kurz, jednou odpoledku, jednou doučko, taky chodim do práce, musim se učit a snažim se denně sportovat....dá se tohle zvládat? ještě k tomu všeu bydlí hrozně daleko a já at se to snaži jakkoli plánovat, nedá se to vůbec zvládat :/ vídáme se jednou dvakrát týdně a naštěstí u něj o víkendu mužu přespávat, což je tak užasné ptž ležet vedle něj a nikam nespěchat je prostě luxus k nezaplacení. Oba si denně píšeme jak si chybíme apod ale .....hrozně se bojím, že ho to přestane bavit a bude na mě za chvíli im dál naštvanější že na něj vůbec nenmám čas.Miluju ho, ale na druhou stranu. nemužu kvůli němu zahodit školu, přestat sportovat apodobně....nemužu ani on nemuže oezovat své zálibi kvůli vztahu ale....to bychom museli nafouknout den abychom se stíhali vídat..jak to dělaj ostatní??

co bych dala za společně strávený páteční večer, či sobotu....vklídku jít třeba...do kina,jen tak se jít projít, strávit spolu večer v posteli, koukat na film a kdo ví co.....je to tak obyčejné, ale....i tak se to zdá nemožné :/

Výstav jsem zažila hodně, ale...většinou jen z posvinnosti, tohel byla jedna z prvních , na kterou jsem vyrazila dobrovolně a hl. sama a o to více jsem si výstavu užila. Umění moc nerozumim, tkž nečekejte odbornou recenzi, ale jen moje vlastní názory.

Výstava se týkala umění od mnichovské dohody ke kounistické u převratu a byla v galerii hl. m. Prahy v městské knihovně.Tady vám dám odkaz na o něco odbornější recenzi a sama se pustim do vlastního hodnocení a podělim se s vámi o své pocity z vástavy http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/136213-recenze-konec-avantgardy-neni-zachrany-ci-spasy-skrze-umeni/

NA výstavu jsem šla plna očekávání, vůbec jsem netušila co si pod názvem konec avantgardy mám představit takže jsem byla hodně zvědavý.Už od první chvíle jsem byla nadšená. Některé obrazy byli více či méně ,,vymakané´´, některé byli barevně většina spíše v tmavších odstínech, některé byli jen jednoduše tužkou, některé do detailu vykresleny barvami a k tomu všemu byli na zdech texty o době, o politických situacích a v neposlední řadě o umění. Kromě toho byly občas nad obrazy citáty z té doby. Většinou vás chytli za srdce a donutili vás zapřemýšlet.Mě třeba zaujalo ,, ze všeho nejvíce jsou obrazy z té doby výrazem úzkosti jako mého základního pocitu´´ - Jan Bauch

jan bauch - imaginativní krajina

Už z toho asi poznáte, že výstava byla spíše pesimistická, i když možná jen zdálo, kdo ví. Většina obrazu byla spíše v tmavších barvách, což samozřejmě ukazovala na to, jak hrozná, hlavně v době války doba musela být. Během chvíle mě přepadl smutek a běhal mi mráz po zádech. Né všechny texty jsem četla, jak už sem psala, uměním se nezabývám a i proto jsem odbornější textům moc nerozuměla.

Jedna z mnoha částí, která mě zaujala, byla část věnována milencům. V tě době bylo toto téma mnohem kontroverznější než dnes a v umění se to začalo projevovat. Spousty malířu začalo malovat nejen milence, ale nahá těla podobná lehce sexisticky zaměřené díla. V dnešní době už nás to nerozhodí, nicéně některé obrazy byli ...nerada to tak říkám, ale příšerné, některé naopak krásné, obzvláště, když jste v nich viděli symboly lásky.

U spousty obrazu mě napadala otázka, co se vůbec považuje za umění. Některé obrazy byli tak jednoduché, některé se mi třeba zdály kýčovité, některé ošklivé....ale do některých bych opravdu neřekla, že něco takového muže být umění....jediná myšlenka co mě u toho napadala je, že jde asi hlavně o originalitu.

Část výstavi u sebe měla nadpis s názvem archeologie brutality. A opět...už z názvu je jasné že nejde o optimistickou část. U tohoto popisku byli černobílé, drsné, některé až ošklivé obrazy, ze kterých měl člověk pocit a podle jiných článků to bylo i psáno, že v této době šli city stranou...a to se odrazilo i v obrazech.

Další co mě zaujalo byla historická část. O historii a o válce jsme se ve škole jen v rychlovce zminili a tak jsem se zarazila u článku a 14. unoru 1945, kdy díky omylu byla bombardována i chvíli Praha. Najednou jsem začala přemýšlet, jaké to asi musí být, když kolem vás najednou lítaj bomby, jaká asi to byla doba, jakej život za války, co lidé měli za starosti, proč muselo být a stále je takového násilí, kolik lidí zbytečně zemřelo apod....Vzhledem k tomu, že to byl závěr výstavy s částí, audiozáznamů hitlera a spousty obrázku s hákovými kříži, židovskými hvězdami apod z výstavy jsme šla nebála bych se říct zdrcená a s pochmurnou náladou.

Historická věc, kterou jsme šlišela byla kampan vikrotia což bylo velice zajímavé (více info http://www.fronta.cz/akce-victoria-a-jeji-ohlas-v-protektorate)

Dalším poznatkem bylo, že některé obrazy byli velice nadčasové a málokdo by poznal, že jsou desítky let staré.

Vzhledem k mé náklonosti k černobílým fotkám mě velice zaujaly černovílé fotografie Karla Ludwiga

Karel Ludwig

Dalším obrazem , který byl krásný a který mě velice zaujal bylo od Royena - přeji vám hodně štěstí, bohužel, nenašla jsem ukáízku.

Toto z mých poznámek a poznatků asi vše. Doufám, že se vám můj článek bude líbit :)